Brusel - V roce 2004 byl Čech Petr Blížkovský jedním z prvních zástupců deseti nových členských zemí EU, který dosáhl na vysoký post v institucích EU. Stal se tehdy ředitelem v sekretariátu Rady EU. Předtím pracoval na českém ministerstvu zahraničí a zabýval se vyjednáváním vstupu Česka do EU, konkrétně velmi důležitou kapitolou zemědělství. "Bylo to bezvadné, museli jsme být velmi kreativní, ale myslím, že se nám i v porovnání s ostatními zeměmi podařilo vyjednat si nejlepší podmínky i množství výjimek," řekl Blížkovský v rozhovoru s ČTK. Nyní je generálním tajemníkem Výboru regionů, organizace zastupující regiony v celé EU, a je tedy nejvýše postaveným českým úředníkem v Bruselu.
"Zemědělství mi bylo blízké, byla to krásná kapitola, spousta stránek. Bylo tam množství témat, peníze, pravidla, péče o zvířata, ale i pesticidy, tedy životní prostředí. Moje výhoda byla, že jsem znal všechny kolegy na ministerstvu zemědělství i v nejrůznějších svazech," vzpomíná Blížkovský na dobu vyjednávání vstupu Česka do Evropské unie. V letech 1992 až 1998 totiž pracoval na ministerstvu zemědělství a byl osobním tajemníkem tehdejšího ministra a místopředsedy vlády Josefa Luxe.
"Znal jsem ale dobře i lidi z Evropské komise, každý den jsem měl dvě, tři schůzky," uvedl nyní 61letý Blížkovský. Dodal, že se například setkával se zástupci oddělení, které mělo na starosti obilí, a s nimi řešil, kolik měla Česká republika v referenčním roce hektarů pole s obilím a kolik tedy může být hodnota startovních dotací. I proto bylo potřeba, aby měl správně veškeré statistické údaje dodané z Česka. "Snažili jsme se, abychom v těch statistikách na nic nezapomněli. Bylo to ale nejen obilí, ale i masné krávy, mléko, cukr a množství dalších věcí. Právě na cukru jsem si dal extra záležet. Museli jsme být i hodně kreativní," dodal vysoce postavený český úředník. V Evropské komise mu podle něj následně řekli, že Češi byli v zemědělství dokonce nejvíce aktivní ze všech.
Při jednáních bylo podle Blížkovského i pár "třešniček na dortu". Podařilo se například vyjednat výjimku týkající se české slivovice. "Ve Vizovicích to dělali tradičně tak, že kromě destilátu ze švestek tam bylo určité malé procento destilátu zemědělského původu. Výrobek má pak specifické vlastnosti. Ministerstvo zemědělství podporovalo, aby náš výrobce obdržel výjimku z EU a mohl pokračovat ve výrobě podle tradiční receptury. Dostali jsme k tomu od ministerstva veškeré technologické dokumenty, které jsme předali Evropské komisi," popsal Blížkovský. Komise tehdy říkala, že to nejde, že slivovice musí být jen destilát z ovoce. Češi ale trvali na tradiční výrobě a podařilo se jim to prosadit. "Pak se to dozvěděli například Slováci a Slovinci a ptali se nás: Jak jste to udělali? A když si to chtěli později prosadit, už se jim to nepodařilo," dodal český úředník v EU.
Mezinárodní prostředí v Bruselu se mu zalíbilo. Když Česko vstoupilo do Evropské unie a byly vypsány první konkurzy, přihlásil se na ně a uspěl hned na dvou místech v Radě EU. Mohl se stát ředitelem pro ECOFIN, tedy Radu ministrů financí členských zemí EU, a ředitelem pro oblast zdraví a ochrany spotřebitele. Nakonec si vybral právě ECOFIN a vzhledem k pozdějším krizím eurozóny, to byla práce velmi náročná, ale podle Blížkovského zároveň i zajímavá.
"Nejzajímavější to bylo asi v roce 2008 a v následujících letech, když naplno udeřila finanční krize. Když tehdy padalo euro a předsedou Evropské rady byl Herman Van Rompuy, každý den ráno jsem byl u něj už v 7:30 a zajímalo ho jen jediné číslo a jediná otázka: kolik je spread, tedy rozdíl ceny nově emitovaných desetiletých státních dluhopisů Řecka vůči úrokovým sazbám německých dluhopisů," popsal Blížkovský.
Jednání takzvané euroskupiny, tedy ministrů financí zemí platících eurem, tehdy byla ve dne v noci. "Nakonec v pátek jednala Evropská rada a snažila se dospět k tomu, jak krizi vyřešit. Nakonec se unijní lídři shodli, že to mají vyřešit ministři financí, a ti dostali termín do neděle ještě dřív, než v pondělí otevřou trhy," zavzpomínal český úředník. Tehdy podle něj rychle svolali právě ECOFIN, jednala nepřetržitě i Evropská komise, ale když představila svůj návrh, všichni ministři financí ho odmítli. "Nakonec jsme museli vygenerovat návrh řešení v malém kroužku asi deseti lidí a tento návrh byl schválen ministry po drobných úpravách asi ve dvě hodiny v noci. Bylo to tedy těsné," popsal Blížkovský bouřlivá jednání, u kterých byl například za Německo ministr Wolfgang Schäuble a za Francii Christine Lagardeová.
Po devíti letech v ECOFIN se stal Blížkovský ředitelem pro oblast zemědělství a zároveň sociální politiky. Před pěti lety, v roce 2019, se pak přihlásil na konkurz na generálního tajemníka Výboru regionů a uspěl. Nyní má pod sebou organizaci, kterou tvoří přes 500 zaměstnanců.
Výbor regionů je poradním orgánem Evropské unie obhajujícím zájmy místních a regionálních samospráv členských států EU. I když nemá rozhodovací pravomoc, trio hlavních unijních institucí, tedy Evropská komise, Rada EU a Evropský parlament, musí s výborem konzultovat záležitosti v případech, kdy se projednává návrh legislativy v oblasti dotýkající se samospráv. To platí o zhruba 70 procentech legislativy.
V případě Čechů se často zmiňuje, že nezastávají mnoho vysoce postavených funkcí v institucích EU. "Myslím si, že nejsme tolik průbojní," říká k tomu Blížkovský. I k němu se na ředitelské pozice hlásilo v minulosti několik Čechů a v porovnání s ostatními jsou podle něj čeští kandidáti "mnohem více skromní a nechtějí se vytahovat". "Když přijdou Češi na konkurz, tak říkají fakta a předpokládají, že druzí pochopí, že jsme dobří a nemusíme se vyvyšovat. Ale když přijdou například Nizozemci, tak hned řeknou, že jsou nejlepší. Pořád se prodávají," dodal generální tajemník Výboru regionů, který se v roce 2014 objevil i mezi kandidáty na českého eurokomisaře.
Česká republika usiluje o to, aby ve strukturách EU pracovalo více Čechů. Podle Blížkovského ministerstvo zahraničí "našim lidem hodně pomáhá například tím, že informuje o volných pozicích, a podporuje je v přípravě na konkurzy". Někdy se také řeší, jak moc má Česko přímo podporovat své kandidáty, zejména na vysoké funkce. Podle Blížkovského to smysl má, nicméně spíš až v poslední fázi výběrového řízení. "Myslím si, že nemá moc cenu říkat: Máme tam výborného kandidáta, vezměte ho. Tak to nefunguje. Daný kandidát musí nejdřív projít určitým sítem a když se dostane až do posledního rozstřelu a je to vyšší pozice, tak tam má cenu zatlačit," domnívá se Blížkovský. Když se hlásil na své první ředitelské místo, také to nikde neřekl, jen si vzal dovolenou.
Konkurzy zejména na vyšší pozice jsou podle něj velmi náročné. "Tam je to udělané tak, že se to nedá udělat. Zkouší se, jestli člověk začne panikařit právě kvůli tomu, že se to udělat nedá, ale rovněž i to, jak si poradí s tím, co se udělat dá," popsal český úředník, který kromě práce pro unijní instituce učí na Svobodné univerzitě Brusel (VUB) a Mendlově univerzitě v Brně. Blížkovského mandát skončí letos na konci roku. "Budu ho obhajovat, ale budu otevřený i tomu, kdyby se objevilo něco nového," uzavřel Blížkovský.
